Další kočkovité šelmy
Tito nejdokonalejší predátoři stojí na samé špici potravní pyramidy. Nemají v přírodě žádnou další konkurenci, konkurovat mohli jen sami sobě - určitou oblast a určité životní prostředí v ní proto ovládl vždy jen jediný druh.
Levhart
Levhart (Panthera pardus) je typickým představitelem velkých koček, kterým dal i rodové latinské jméno - mezi lidmi je totiž znám také jako panter nebo pardál, případně leopard. Je ze všech velkých koček nejmenší, některé poddruhy mohou být menší než puma, která naopak patří mezi malé kočky. Velcí samci některých poddruhů levharta přesto dosahují úctyhodné velikosti, mohou měřit (i s ocasem, který zaujímápřibližně dvě pětiny celkové délky) přes dva metry a vážit téměř
osmdesát kilogramů.Hlavní potravou levharta jsou menší druhy.kopytníků - antilopy, kozy, jelenovití, protože však výborně šplhá, stávají se jeho kořistí často i opice. Levhart je elegantní kočka, kterou však lidé mnohdy zaměňují s jaguárem. Rozdíly v tělesné stavbě vidí na první pohled pouze odborník, ale oba druhy bezpečně rozlišíte podle skvrn. Levhart je má sestavené do kroužku, v němž na rozdíl od jaguára chybí černé skvrny uprostřed. Skvrny má na srsti naznačené i poměrně
častá melanistická forma, černý levhart.Levharti obývají nejrůznější biotopy, mohou žít v savanách stejně jako v tropickém pralese, jejich domovem jsou nížiny i vysoké asijské velehory, kde vystupují do výšek okolo 3500 m n. m. Původní areál, kde levharti žili, byl velmi rozsáhlý: zahrnoval většinu afrického kontinentu a subtropické a tropické oblasti
Asie, přes Malou Asii a Kavkaz zasahoval dokonce až do jihovýchodní Evropy. Na tak obrovském území vytvořil množství poddruhů, někteří vědci jich uvádějí až třicet. Ve skutečnosti jich však bude méně, navíc jsou dnes některé poddruhy (např. levhart berberský, kapský, sinajský, středoasijský) vyhubené.
Lev
Snad žádná velká kočka není mezi lidmi tak známá jako "král zvířat", lev(Panthera leo).Od ostatních velkých koček se lvi v mnohém liší. Vyvinul se u nich výrazný pohlavní dimorfismus - samci jsou nejen větší, ale mají i nápadnou hřívu. Dospělí lvi jsou jednobarevní a na konci ocasu mají štětičku dlouhých chlupů. Navíc jsou to jediné kočkovité šelmy, které žijíspolečensky ve větších tlupách.Lev je vedle některých poddruhů tygra největší kočkovitá šelma na světě, někteří staří lví samci mohou vážit téměř 200 kg. Hlavní kořistí Ivůse proto stávají velcí kopytníci - antilopy, zebry, žirafy, buvoli, prasata ap. Lovu se účastní především lvice, případně mladí samci, zatímco staří samci ze smečky často přicházejí až k "prostřenému stolu". DomovemIvůjsou savany nebo lesostepi. Původní areál výskytu lvů byl mnohem větší než současný - lvi žili nejen v Africe, Arábii a Indii, ale zasahovali do celého Středomoří a tedy i na Balkán.Na tomtorozsáhlém území se vyvinulo devět poddruhů, některé z nich jsou všakdnes vyhubené, např. lev berberský (u tohoto Iva se v poslední době ukazuje, že v zajetí možná dosud přežívá), kapský či perský. V současnédobě obývají lvi pouze Afriku a nepatrné zbytky populace se zachovaly na jediném místě v Indii.
Jaguár
Jedinou velkou kočkou Nového světa je "jaguár (Panthera onca), téměř stejně velká puma totiž patří mezi malé kočky. Zatímco puma na americkém kontinentu zastupuje levharta Starého světa, jaguár zde zaujímá místo tygra. Je i podobně stavěn -statné zvíře má robustní hlavu, krátké silné nohy a kratší ocas.
Mohutná šelma však zdaleka nedosahuje tygřích rozměrů -i ti největší jaguáří samci váží nanejvýš 100 kg a bez ocasu měří jeden až jeden a půl metru.
Samice jsou - jako u všech kočkovitých šelem - výrazně menší. Typická jaguáří kresba trochu připomíná kresbu levharta, černé skvrny tvoří jakési rozety, na rozdíl od levhartů jsou však větší a ve středu většiny z nich je další černá skvrna.
Podobně jako u levharta se i u jaguára objevují černí (melanističtí) jedinci, kteří mají na černé srsti naznačenou původní kresbu, viditelnou jen pod určitým úhlem.
Jaguár je typickým obyvatelem džungle a hustých kravín a rákosin na březích řek a stejně jako tygr rád a ďobře plave. Přesto se nevyhýbá ani otevřenějším terénům, zarostlé křovinaté savaně.
Jeho kořist tvoří středně velcí savci - kapybary, pekariové, drobní jelenovití, uloví dokonce i tapíra, z vody obratně vyhazuje na břeh
ryby nebo loví menší krokodýly.
Irbis
Zcela samostatné místo mezi velkými kočkami zaujímá irbis (Uncia uncia). Od rodu Panthera se totiž liší nejen vzhledem, ale také způsobem života.
Tato kočka, velká přibližně jako levhart, se dokonale přizpůsobila životu ve vysokých horách.
Příroda ji proto vybavila dlouhou hustou srstí, jejíž světlé zbarvení splývá s šedými kameny a sněhovými poli, dlouhýma zadníma nohama a dlouhým ocasem, což jí umožňuje dokonale skákat, a mimořádně širokou hlavou s rozšířenými nosními dutinami, v nichž se předehřívá studený horský vzduch.
Od ostatních velkých koček se irbis liší i dalšími znaky, které ho řadí na začátek vývojové řady velkých koček.
Domovem irbise jsou pouze nejvyšší horské masivy Asie: Hindú-kuš, Pamír, Tchien-šan, Himálaj a Altaj, kde obývá horské stepi, skalnatá úbočí a okraje sněhových polí ve výškách kolem tří tisíc metrů.
V létě pak vystupuje až do výšek 6000 m n. m.
Jeho kořistí se stávají velcí horští kopytníci - kozorožci, divoké ovce, kozy šrouborohé, v nižších polohách, kam sestupuje v zimě,
uloví i jelena či divoké prase.
Gepard
Gepard dosahuje hmotnosti 35-75 kg, délka těla činí 110 až 150 cm, délka ocasu 70-90cm. Jeho výskyt byl v Africe a střední Asii až po Přední Indii. Na mnoha místech je však dnes vyhubený. V Africe je nejpočetnější v severní a jižní části jeho výskytu, poslední zbytky v Asii snad ještě žijí v Iráku a Afghánistánu. Je to typický obyvatel savan, stepí a polopouští. Samice mívá po 90-95 dnech březosti nejčastěji okolo3-5 mláďat, která se osamostatňují mezi jedním až druhým rokem života a dospívají ve dvou až třech letech. Gepard se postavou podobá chrtům, kořist loví štvaním. Při něm dokáže vyvinout rychlost přes 100 km v hodině. Nejprve se ke své kořisti přiblíží na krátkou vzdálenost, pak prudce vyrazí a pokud ji na několika stech metrech nedostihne tak lov končí. Jeho kořistí jsou menší druhy kopytníků, mláďata antilop, ale i menší druhy savců a ptáci. Jako jediná kočkovitá šelma nemá zatažitelné drápy. Kresba na těle je tvořena drobnými černými skvrnami, v jižní Africe se vyskytují gepardi kteří mají kresbu tvořenou podélnými nepravidelnými pruhy. Dříve se uvažovalo, že jde o jiný druh-geparda královského. Dnes je již zřejmé, že je to jen barevná odchylka. Na většině areálu se stavy gepardů výrazně snižují, v Asii je již téměř vyhubený. Zoologické zahrady se snaží o jeho záchranu, ale jeho rozmnožování není vždy jednoduché. U nás se jejich chov daří v ZOO Dvůr Králové a ZOO Praha.